(jsem jako kůň po sebevraždě)

naivní fragmenty 1. – 2. 4. 2021

jsem jako kůň po sebevraždě – sedím u stolu, před sebou ananas, myslím,
že každý z nás už dělal divné věci ve výtahu, myslím,
že každý druhý pes je asistenční.

když vstanu od stolu, dřevo mě nakazí,
nedám ho zvířatům, nedám ho rybám.

teď lezu ven,
vyhnu se lidem
vyhnu se fízlům.

pak tajně sežeru česnek a citrus.

tak jako kůň po sebevraždě… buď ztrácím důstojnost,
nebo ji nalézám.

––

––

nezlobte se, já usínám,
a slon ve mění ve hrocha,
a hroch se mění v okvětí,
a vše se mění ve vše,
a ty už taky spíš.

––

> jaký že odstín má fotbalový zápas? > nevím,
drhnu ho mýdlem,

furt nemá patinu,
jako by z oka mi… a i tak, dělám vše, aby byl určitý,
šířený světlem, udělám všechno,


krok je mi zničený

Come undone

Včera jsem četla o tom, že nějaká žena (o rok starší než já teď) před 10 lety napsala nehezké tweety, a musela tedy rezignovat na post šéfredaktorky. Odebrala jsem se proto na svůj twitter, abych se dověděla, co jsem v té době páchala já. Kupodivu nic, co bych nepáchala dodnes. Výsledek níže.
Mimochodem se domnívám, že starým tweetem sestřelujeme vždy jen toho, kdo se nehodí, skutky horší než jakýkoliv tweet naopak prochází dodnes mnoha vlivným lidem. Nehledě na to, že ty tweety psala ještě jako teenager ve světě, který se zásadně liší od toho dnešního.
No nic. Na twitter jsem chodila málo a nepravidelně. Výběr ze starých hroznů.

30. listopadu 2012
Bratr: “Já jsem s dovolením spojil vietnamskou kuchyni s tou středomořskou.”
Pak si krknul.
Máma: “A ještě s blitkama.”

8. listopadu 2012
Vladimír Merta říkal, ať volíme Karla. Prej “když ne král, alespoň kníže.” Když už hrál, aspoň, že líže – řiť.

13. října 2012
Druhej den ve volební komisi: hrajeme házenou klubíčkem, děláme ovoce z modelíny. Vařím policajtovi čaj a koukáme spolu na poštolky.

29. června 2012
Výlet se dvěma chlapama skončil asi takhle – jednomu spadla na hlavu flaška a druhej byl vyrušen při porodu.

22. června 2012
Cizrnec.

23. března 2012
Koupila jsem si knihu staré čínské poezie a právě jsem jí nadšeně dala pusu.

25. ledna 2012
Je pět. Mám teď bejt v kavárně. Proč nejdu?

10. prosince 2011
Namodralý večery zelený rána žlutá odpoledne domácí šlehačka co ji nemůžu sežrat horečka zimnice horečka zimnice a zvířátko z moduritu.

9. prosince 2011
Na dně. Tyjo, tady to ale vypadá…

6. prosince 2011
Erotický pathos Zawissonis cancio de amore mundali; rozviklaný zuby; kruhy pod očima. Jo a jím jogurt.

1. prosince 2011
Viděla jsem rezatýho koně, sehnala jsem za dvacku Romanci pro křídlovku a pomohla jsem starý paní. Dneska je fajn den.

chybí mi vídeň

kdo to je snad ne ten kluk co mě sleduje
otáčím se ne není to ten kluk co mě sleduje
možná je to někdo jinej
kdo mě sleduje
ale není to ten co mě

sleduje obvykle

je po nočním klidu z fízlárny právě
vychází měšťák

vynáší smetí

chybí mi vídeň
život se tak nějak
už nedá stihnout


“Hele, a já ti mu říkala, že nevim, jak s těma dětma, no, co pro ně udělat, aby měly kde bydlet, jediný, co ti mě napadlo, že si pořídím revolver, půjdu támhle do parku naproti a zastřelim se, ať maj volnej byt. A víš, co von mi na to řek? Žádný nestřílejte se, to se vyřeší, řek mi, dyť vy byste stejně nevěděla, jak se střelit, to neni jen tak, to chce cvik, no, a tak jsem uznala, že neumim střílet.”

– Vyvrcholil jsem do trávy.
– Do které trávy?
– Kolem stromu.

Mám meteorismus a uvažuju o životě.