Média

„La religion pour moi est un transport collectif que je ne prends pas.“

(Kamel Daoud: Mersault, contre-enquête)

***

Xanthias: To také ne: že, mám-li déle nést tu tíž, a nikdo mi ji nesundá, se uprdnu.

(Aristofanés: Žáby, přel V. B. Nebeský)

***

Ohřev vody je krycím jménem pekla.

The Dictionary of Imaginary Places

Byla jsem venku jen na 3 zastávky – knihovna CEFRES, Podzemní antikvariát, mediatéka IFP. Když probíhám Masaryčkou, zaslechnu rumunskou žebračku, jak říká svému štěněti: „La loc! La loc!“, tedy „Na místo! Na místo!“ V hlavě mi vše splývá v lalok, v tašce nesu knihy, žampióny a lilek. Nebo lalok.

Protože teď chodím méně ven a více studuji, dovídám se o roztodivných věcech. V Izraeli třeba jsou ježci tak tlustí, že se nemohou stočit do klubíčka. Někde jinde zase opice masturbují na hřbetech jelenů.

Nebe a země se spojily v licousech. Společně mají prosperitu. Někteří, neřku-li většina, toto spojení vůbec nepociťuje.

Mysli na důležitější věci

Od doby, co si zvládám vyčistit zuby a učesat vlasy naráz, vylézám z postele v :07, byt opouštím v :17, na metru jsem ve :21 a v práci ve :39. Dnes jsem při ranní hygieně vzpomínala na fragment od Gellu Nauma:

…jeder hatte einen Freund in jedem Stückchen Wolke
so ist das halt mit Freunden wo die Welt voll Schrecken ist
auch meine Mutter sagte das ist ganz normal
Freunde kommen nicht in Frage
denk an seriosere Dinge

(z rumunštiny přel. Oskar Pastior)

Když jsem zahlédla v zrcadle svůj odraz s kartáčkem a hřebenem, začala jsem se sama sobě smát a poslinila parodontaxem obrubu umyvadla. Během dne jsem zažila krupobití a viděla ženskou hradní stráž.

Poblíž náměstí Bratří Synků sjede postaršímu pánovi zadek z hladké dřevěné tramvajové sedačky: „Vono to klouže. Já to neudělal schválně, omlouvám se. To je jak na bruslích… na brusle bych klidně šel. Ale takhle ne…“

Doma mne čeká chlad. Zubní pasta se přesunula do odtokového sítka a zaschla. Je třeba myslet na důležitější věci.

Lovení perel

„Přátelé, dal jsem slepici podložit paví vejce a věru se bojím, že již budou nasedlá. Zkusme však přece, zda se ještě dají srkat.“ Vezmeme lžíce aspoň půl libry těžké a proťukáváme vejce se skořápkou udělanou z hodně maštěného, tuhého cukřářského těsta.

Byl bych málem svůj díl zahodil: zdálo se mi, že se již líhne páveček; ale když jsem zaslechl starého hosta: „Tohle bude jistě  něco dobrého,“ zalovil jsem rukou do skořápky a našel v ní velmi tučnou sluku obalenou pepřeným žloutkem.

(Petronius; Satirikon; Hostina u Trimalchiona)