Lituju ty, co viděli mou posunčinu –
všechny ty všechny napřažené k činu.

Támhleta jídla posypali solí:
ředkvičku, pražmu, a teď mě pusť, to bolí.

Splývají nárazy a taky všechny křeče,
všechny ty kuráže a že sem jich moc nečet,
akorát výstřiky a možná pandrholy.
Dneska tu končíme. Úsvit rozžeň holí.

Všechny nás jednou pohltí tvůj sitár.
Mluvit je moc a náhoda je sytá.
Nasáklé vločce kape kočka z katetru.

– Mluvit je moc. A nerušte nám katedru.
– Ať táhne někam. Beztak není mytá.

Čeká nás tanec. Na svatého Víta.