chybí mi vídeň

kdo to je snad ne ten kluk co mě sleduje
otáčím se ne není to ten kluk co mě sleduje
možná je to někdo jinej
kdo mě sleduje
ale není to ten co mě

sleduje obvykle

je po nočním klidu z fízlárny právě
vychází měšťák

vynáší smetí

chybí mi vídeň
život se tak nějak
už nedá stihnout


“Hele, a já ti mu říkala, že nevim, jak s těma dětma, no, co pro ně udělat, aby měly kde bydlet, jediný, co ti mě napadlo, že si pořídím revolver, půjdu támhle do parku naproti a zastřelim se, ať maj volnej byt. A víš, co von mi na to řek? Žádný nestřílejte se, to se vyřeší, řek mi, dyť vy byste stejně nevěděla, jak se střelit, to neni jen tak, to chce cvik, no, a tak jsem uznala, že neumim střílet.”

Paběrky 2020

Neboj se ničeho. Krev teče do metresy,
nezbyl jí obličej, jen v krku modrá žíla…
Zatáhni za provoz, opři se o mé třesy,
tajně se rozhlížej. Vejce podražila.

Je doprava, je vidina, ne… mor,
a všechno kolem kejhá,
dnes se jde na nákup, zítra pro tremor.

sonet mileniál

zapadla obloha, není práce,
vytekla pračka, má generace
stejně už za nic moc nestojí

začněme novou. nestor jí
kus dobytka v mém pokoji
a je plný odpadků.
je v prdeli už od pátku.

kde není byt, tam není porno,
můj život stojí za adorno,
a kdo mi to teď vyřeší?
je zima. hledám přístřeší.

ať už jsi kdokoliv, oroduj za nás,
život se nevzdává, dokud je xanax.

25. 10. 2012

Občas mi přijde zpráva z jednoho literárního serveru s prosbou, ať se vrátím. Před osmi lety jsem si tam založila účet a víckrát tam nepáchla. Znovu mi přišel e-mail, ať se přihlásím… proklikem jsem tak učinila a našla ten jeden jediný text, který můj účet skrýval, když jsem ho psala, bylo mi 20 let, druhák na vejšce, achjojojo.

zalili jsme 2 velký žíhaný listy vodou
a vyrostly nám gramofony
2 bulhaři se mi budou smát
hádkou a vraždou

nevím
koho znám a koho ne
kočičí čůrák
kočičí cinzano
obyčejnej sex pod viaduktem
i’ll never be

já tam vidím hvězdy
já tam vidím jednu hvězdu
2 bulhaři se mi budou smát
pustím si je
ve spánku na gramodesce

to zas budou záhady
to zas bude noc

Reality

Když holka v noci nepřijde domů,
prostě se ožrala, stydí se.
Nerozjížděl bych
hnedka pátrání.

Taky jsem v noci nechodil domů.
Dneska jsem makléřem, znáte to,
vždyť máme to,
co všechno jsme chtěli – vlastnictví soukromé,
fondy veřejné, selhání osobní.

Nechcete pro mě dělat? Snídaně zdarma, ve středu ovoce,
občasná zátěž, práce je jistá, tohle jsou reality.
Násilná smrt vaší dcery
to jenom potvrzuje.