3. 11. 2013

Voni si myslej, že neexistuju.

muž šedý vlasy se žlutým povlakem
mazu
provlhlý klouby a na límci lupy
utop se
koťátko
bez provazu
muž šedý vlasy se žlutým povlakem
bebíčka z
mrazu
muž šedý vlasy se žlutým povlakem
vrásky se šířej poplachem
bez nárazu

muž šedý vlasy se žlutým povlakem
na zádech nápis TEKNO ONE
muž šedý vlasy se žlutým povlakem
možná to mělo být TAKE NOONE
muž šedý vlasy se žlutým povlakem
klouby mu vržou tabákem
noc zase mele zobákem
a kolem němčina

muž šedý vlasy se žlutým povlakem
proč seš tak nečinná?
protože na nás kouká
muž žlutý zuby se šedým povlakem
takhle prej něco snad začíná
takhle prej něco snad začíná

sonet 2015

Dvě feny oblízly své fleky na děloze.
Přece už taky chtějí spát.
(Zbyl modrý sál a touha dorůstat,
a vprostřed kloubů krása z pertinence.)

Svalí se spolu. Sper ty věnce.
Pamatují si to, co mléko.
Zapomněly už to, co lasice.
Čumáky pod lampou tajně svléknout.
S nocí se pohladit. Nad ránem hlásit se.

Pardon, ne zcela, neslyším váš parfém.
Slyším jen pájky. A mezi nimi pár fen,
vždyť z hrdel plivou už jenom své myomy.

S nocí se pohladí.
A ztratí my o my.

2015

(jsem jako kůň po sebevraždě)

naivní fragmenty 1. – 2. 4. 2021

jsem jako kůň po sebevraždě – sedím u stolu, před sebou ananas, myslím,
že každý z nás už dělal divné věci ve výtahu, myslím,
že každý druhý pes je asistenční.

když vstanu od stolu, dřevo mě nakazí,
nedám ho zvířatům, nedám ho rybám.

teď lezu ven,
vyhnu se lidem
vyhnu se fízlům.

pak tajně sežeru česnek a citrus.

tak jako kůň po sebevraždě… buď ztrácím důstojnost,
nebo ji nalézám.

––

––

nezlobte se, já usínám,
a slon ve mění ve hrocha,
a hroch se mění v okvětí,
a vše se mění ve vše,
a ty už taky spíš.

––

> jaký že odstín má fotbalový zápas? > nevím,
drhnu ho mýdlem,

furt nemá patinu,
jako by z oka mi… a i tak, dělám vše, aby byl určitý,
šířený světlem, udělám všechno,


krok je mi zničený