“Mně se zdál sen. Bylo to jak v nějakým Matrixu, přesně taková estetika, ale mnohem hezčí tím, že to bylo ve snu, takže tam nebyly počítačový efekty. Vybavím si jen výjev: holka leží na zemi, u takové prohlubně, co se furt zvětšuje, patrně ji má i pohltit. A najednou jí přes pupík do břicha začne lézt takovej had –”
“To máš ale z toho, že tě bolí ten vaječník.”
“Ten mě skutečně bolí, ale bolí nalevo, pupík máš uprostřed… No tak jí začne lézt přes pupík do břicha černej lesklej had, a přiskočí k ní nějakej kluk – ona má mimochodem tuším černý lesklý hadry, a on má něco bílýho. Ten kluk začne tahat toho hada za ocas, aby mu zabránil tam vlízt, jenže to se mu nepodaří, had je silnější a vtáhne i s sebou toho kluka do útrob tý holky. V tu chvíli se on i ona propadnou na nějaké divné světlé, ale klidné místo, poslední bezpečné místo tomu říkají. Zas to vypadalo jak v nějakým Matrixu, štěstí, že to byla fantazie, a ne počítačový efekty. A tam jim kdosi dal nějaký instrukce, jak zachránit svět…”
“Tak třeba jsme tu od toho, abychom zachránili svět.”
“Fuj, já už jsem zase usnula v oblečení a uválela si mohérovej svetr. A tys spal taky oblečenej? Co jsme to zas za lidi?”
“To víš, energie jsou drahý, my byli opilý, a oblečení naven nás zahřálo víc než nějaký tenký pyžámko.”
“Musím hned vstát, jít do Žabky a koupit si nějaký sladký pitíčko, včera jsem klopila carskou vodku a povim ti, že už nevim.”