Zvany

Nastavila jsem si budík na osmou nebo sedmou, vstala v šest, řekla si, že je čas a ještě si zdřímnu, no, a v 8:45 jako když najdu. Rychlá sprcha, rychlý výběr oblečení, které ale skoro hned po vstupu do cizího bytu shodím – oblečení je přežitek a je k ničemu, když se 4 hodiny fotíte nahý ve vaně nebo na podlaze nebo nevimkde.

V útrobách Braníka smažené olomoucké tvarůžky, pak rychlý násed na kolo, zběsilá jízda, malinovka, drobný déšť, další zběsilý úprk a spánek.

Stala se mi ale v mezidobí krásná věc – poté, co jsem týden prakticky propila a prokouřila na absurdních štacích (prázdniny, tak co) jsem si v rychlosti típla cígo před náskokem do tramvaje, to bylo v Praze. Samozřejmě jsem si to čvaňháro nechala s tím, že si ho dokouřím pak, vždyť by to byla škoda. Tak jsem pak v noci vylezla na balkon (kdosi mezitím v tramvaji ukazoval na příkop pod námi a říkal, jak se tam jednou bude krásně koukat na moře), na balkon, no, a odpálila si ten zbytek. A fuj, to bylo tak hnusný, že jsem cítila všechen ten dehet a všechno, udělalo se mi blbě natolik, že jsem konečně přestala bažit po cigárech a teď už slavné asi tři čtyři, vlastně spíš tři nebo dva, dny nekouřím a nějak si nedovedu představit, že ještě kdy budu. Již mám dosti.

Posledních pár dní jsem se snažila co nejvíc spát, k čemuž mě netřeba přemlouvat. A zdály se mi krásné sny – o křečcích, o různých lidech, kteří zjevně neexistují, ale já s nimi zažívám různé milostné hrátky (např. s nějakou italskou šlechtičnou v kulisách zasluněného Říma a tak) – což bylo rozhodně zdravější než můj životastyl posledního tejdne, takže hodlám znovu nahradit divočení za spánek a bylinné čaje, jak činím ostatně většinu času. Akorát nevim, proč skoro vždycky, když najedu na maniakální vlnu, mám pak potřebu si sem o tom pak napsat, pročež se zdá, že nedělám skoro nic jinýho. Teď mě ale čeká útlum, máta, zdravá strava, cvičení, práce, askeze a taky vyvolaný filmy s mejma fotkama z vany. Čusssssss.