Z kocoviny

Dnešní den začal a skončil migrénou,
tak jako sen, v němž provádím felaci
už nevím komu. Zuby se vyhrnou
předkožkou v láci i neláci.

Pak zhlížím záběry s nahranou psychózou
vraha, co postřílel sedmnáct lidí
tou spoustou nábojů, co nyní ticho zvou,
ať už se nevrátí, ať už se klidí.

Mám přes čelo vrásku, bolavé dásně
a v hubě se mi rozsol jímá.
Mám vzpomínku, co občas drásne,
na zbytek je tu kocovina.

Jsem od potu, ne od zvratek,
i když to by bylo snad i lepší.
Člověk si uleví, vyloučí ostatek,
teď nemám nic, ani to hepčí.