Přijdu si jako ustrnulý akuzativ

Co mne potěšilo – Mirna zaplesala, jak krásně tvořím perfektum. Ještě nikdy prý neslyšela, že někdo nemotá slovosled takhle zkraje, chtěla jsem jí říct, že je to samozřejmě jejím pedagogickým působením, ale ona ihned vyhmátla, že je to dík těm písničkám, které poslouchám. A třeba perfektum – to mám odposlouchaný od jedněch Bosňáků, z jejich dost příšerného až líbivého hitu z roku ’86, ale co by člověk pro znalost cizích jazyků neudělal. Záhy jsem se ale vysekala na ustrnulém akuzativu v řadových číslovkách, takže je vše při starém. Žao mi je mila – voljeli se nismo.

nusle jsou dobré nusle se vytratily
dovírej dveře zrak potrvá chvíli
a také hluk to tiché táhlo odpustků

rozdrbej oblohu obnaž ji na kůstku

rána jsou dobrá jen v metru na jiřáku
listopad začal steh se bojí nářku

v čekárně na lině lvice a tygřata
je jich tu šest a jsou krásně vyhřátá
choulí se společně tam dole u schémat
takhle to vypadá když někde uschne hlad

pak ještě zas pak ještě dvojnásob
když nevíš co sáhni si do zásob

a když ne tam dveře se vyvrátily
když uschne hlad tak ticho trvá sílí