(jsem jako kůň po sebevraždě)

naivní fragmenty 1. – 2. 4. 2021

jsem jako kůň po sebevraždě – sedím u stolu, před sebou ananas, myslím,
že každý z nás už dělal divné věci ve výtahu, myslím,
že každý druhý pes je asistenční.

když vstanu od stolu, dřevo mě nakazí,
nedám ho zvířatům, nedám ho rybám.

teď lezu ven,
vyhnu se lidem
vyhnu se fízlům.

pak tajně sežeru česnek a citrus.

tak jako kůň po sebevraždě… buď ztrácím důstojnost,
nebo ji nalézám.

––

––

nezlobte se, já usínám,
a slon ve mění ve hrocha,
a hroch se mění v okvětí,
a vše se mění ve vše,
a ty už taky spíš.

––

> jaký že odstín má fotbalový zápas? > nevím,
drhnu ho mýdlem,

furt nemá patinu,
jako by z oka mi… a i tak, dělám vše, aby byl určitý,
šířený světlem, udělám všechno,


krok je mi zničený