Pro srandu králikům

Jdu si v Brně koupit arganový olej, když mě osloví na ulici kluk (24), protože se mu prý zdám sympatická, že mám takový jako francouzský styl, a že by se se mnou rád seznámil. První otázka se netýkala toho, jestli se chci seznámit já s ním, ale toho, co ráda dělám. Následoval dotaz, kolik mi je. Odpověď ho neuspokojila, myslel, že jsem mladší, ale prý se ještě vejdu do limitu. Podivím se a on řekne: “To víš, já mám hodně vysoké nároky.”

Do třetice se zeptal, jestli jsem rodilá Brňačka. Řekla jsem bezelstně, že vůbec, že jsem z Prahy. Kluk se naprosto nepředstíraně ošil a vykřikl: “Tak to jdu pryč!” Sám pak ale dodal: “Já taky nejsem z Brna, jsem ze třetího největšího města v České republice. Víš, které to je?” Po správné odpovědi uznale pokýval hlavou a rozešli jsme se. Jsem ráda, že se odpálkoval sám, na čtvrtý dotaz bych už odvětila, že mám syfilidu.