Venku padá kyška

V mysli využívám stále více voice-overu, střihu a nereálných scén, které mi umožní překonat občasnou nudu a utrpení v hospodách.

Člověk přitom žije tak, jak se sluší, nepodporuje násilí na ženách a ani se jej nedopouští, sám navíc ženou asi stále je. Není majetný, vytváří jen nepatrnou uhlíkovou stopu z cest, takový prdíček, nejí maso, protože je to oser. Nikoliv šampónem, ale černým čajem z Baku si myje vlasy, a čaj kupuje u prekarizovaných báryšeň… a když už, mele o tom celém až po vyzvání, nebo jen výjimečně, jako třeba teď. Přesto je nucen poslouchat hodinové hovory o feminismu, o udržitelnosti, o tom, jak jsou někteří lidé stejní jako komunisti, kteří vám sice třeba i dali vybrat ze dvou možností, ale stejně si musíte vybrat tu jejich, a takhle ta demokracie nevypadá! Rozhodovali se teď v rámci ateliéru, jestli pojedou do Albánie nebo Běloruska, nechtěli letět, to dá rozum, všichni hlasovali pro Albánii, a stejně se jelo do Běloruska, protože to chtěl von; ach, naser si, kulturní fronto, nedáš se poslouchat – [zde je místo pro můj voice-over].

Přimotává se ke mně mladík, který se mne (v tomto pořadí) ptá, kdy začíná letošní advent, kdy budou příští Velikonoce, Ramadán, Purim. Předtím tvrdil: „My si nikdo neděláme z nikoho srandu za to, že je opravář záchodů. Ale za to přece očekáváme, že nám opraví ten záchod.“ Pak jsme si vyprávěli o citech.

V noci doplňuji vodu na splachování do zeleného kýble, od pondělka mě sužuje další infekce, mám dojem, že tu podivnou sněť ze sebe už nemám jak vyloučit, usínám s ohřívací lahví na zádech i na břiše a budím se před sedmou v překvapivě ukonejšeném stavu; jako obvykle, i tentokrát přijdu pozdě na němčinu, prohlásím, že umění je grenzenlos, dvakrát se odporoučím na záchod a doma usnu vyčerpáním v sedě.

Líbám tě na pyj a na bandasku.
Do díry v zemi složím ostatek,
na ulici vykrvácím zkazku.

Pak rychle uteču, odrodím si rotu.
Dutina střev se připodobní hrotům,
a co je vně, je ostnaté.

Liž se mi – svědomí uchváceno.
Liž se mi – ty prostoduchá scéno.
Liž se mi – a venku padá kyška.

Vyřiď se.
Že nevíš kam? – Však víš kam.