(neděle)

Mezitím z okna vidím Dunaj. Protože jedu do Maďarska a teď jsem na Slovensku. Někdy ještě slyším svůj hlas, jak kňučí.

Stojíme v Bratislavě na autobusovém nádraží Nivy. Všechno je obestaveno developerskými projekty. Nejčastější značka HB Reavis. Blila bych. Další poloprázdné kancly. Další zbytečnosti. V autobuse se mnou jedou anglofonní mladí cestovatelé, kteří budou mít dobrý život. Můžou být v mém věku nebo o něco mladší a jedou spoj Praha–Budapešť. Takové mám nejradši.

(úterý)

V pondělí ve čtyři vyrážím na svou trampotu, kupodivu se do Egeru dostanu včas, posnídám v podniku na náměstí a vyrazím k univerzitě. Eger je hezké, byť malé město.

Celý den byl neskutečně výživný. Měli jsme několik hodin maďarštiny a opravdu se ten jazyk naučit dá. Člověk má jen tendenci pochybovat.

Dnes ráno mě vzbudila zima. Je sice extrémní vedro, ale jak jsem nevyspalá, jsem pořád promrzlá a chodím v dlouhém rukávu.

Tak jsem se ráno dověděla, že zemřel Petr Holman. Vůbec jsem tomu nemohla uvěřit a dnes, když se vyčasilo po hrozné bouřce a já šla ze školy domů, jsem lehce fňukala a prohlížela si Eger.

(pátek)

Egerben vagyok és magyarul tanulok. Dnes jsem měla nejlepší test ze třídy – jen dvě chyby: jedna drobnost s akuzativem + špatně napsáno ásványvíz – zaměnila jsem čárky nad a.

Ale říkám si tu spoustu věcí. Například, že jazyk se nejlépe učíme, když k němu přistupujeme bez předsudků. Poté, co jsem porozuměla těm pár slovům, najednou dokážu rozlišit rozhovory v obchodech. Kdosi řekne: „Mennyibe kerül?“ a kdosi odpoví: „Nyolc sász kílenc.“ Villágos!

(neděle)

Z vedra mě pobolívají oči. Včera jsme podnikli cestu do Miskolce.