Abbracciata ad una testa di cazzo

Torza z deníku. Možná odpověď na otázku, jak jsem strávila léto.

15. 6. 2018

Poslední pátek v knihovně před státnicí. Pondělí rozhodne a já mám trochu strach. Potkala jsem M. T. ve škole, čeká dítě s klukem z Bali a do Indonésie nakonec nejede. Já někdy předevčírem koupila letenky do Bordeaux.
V této knihovně jsem trávila řadu hodin někdy od ledna, od té doby jsem splnila většinu předmětů a napsala celou diplomku a řadu jiných textů. Díky za vše.
Za prezenčního Thúkydida, Chatmana, za Shakespeara, za Homéra, Rabelaise… už nevím, co jsem tu vše četla. Bolí mě břicho (plodné dny). Od úterního odpoledne jsem neviděla svůj byt.

19. 6. 2018

Skončilo to. Udělala jsem státnice a obhájila za jedna. Tekly mi potom najednou slzy lítosti – filda byl takový rodič, se kterým se věčně škorpím, ale vlastně ho mám ráda… a je vždy na stejném místě. Zanedlouho přijdu o studentství. Teď sedím v řecké kavárně v Brně a už hodinu netuším, jak se dostat na ubikaci. Sedí tu Řekové a hraje řecké rádio. Musím asi jít…

20. 6. 2018

Sedím v kině Atlas v Brně a prvně po dlouhé době si místo notebooku otevírám deník. V Brně je klid.

29. 6. 2018

V tu středu jsme prošli s Michaelem Brno, den nato odjezd do Olomouce za Aničkou a Adamem. V sobotu a v neděli v Praze provázím. V sobotu Josefov a v neděli královskou cestu. Dělá se mi zle. Ochladilo se. Ráno se budím a je mi zle. Musím rušit úterní prohlídku, celý den ležím, ruším výuku.

Ve středu koupíme letenky – přes Vídeň do Bělehradu. Pak jdu učit. Ve čtvrtek celý den s turisty, manželé z Bretaně.

9. 7. 2018

Dlouho jsme pobyli před chrámem svatého Gorazda. Je nádherný. Chvíli četba, potom spánek, probuzení souloží, za 30 kč koupím snídani a pomohu za ruku staré paní z krámu. Zítra nás čeká přesun do Vídně a potom Bělehrad.

10. 7. 2018

Dnes jsme překročili rakouskou hranici a dorazili do Vídně. Vstoupila jsem do veřejných toalet a vzpomněla si na časté sny z opuštěných dívčích internátů. Mám nový zápisník.

13. 7. 2018

Ve středu ráno brzké vstávání. Po celé Rechte Wienzeile se do noci rozléhá jakási hudba a snad zpěv nějaké divy. Ráno tuhá nasedám do letadla směr Beograd. Z cesty si budu pamatovat jen hlučení motorů a o kus dál sedící dívku.

18. 8. 2018

Už neumím prožívat a psát najednou. Třináctého jsem se po dvoutýdenním pobytu vrátila z Bordeaux. Stýská se mi, ale co se dá dělat. Den po návratu jsem nalezla katastrofu u sebe v bytě, vybouchnul bojler. Co tedy z Bordeaux – poslední týden trávím na kole a mám se skvěle.

20. 8. 2018

Viděla jsem na Malostranském náměstí paní s pahýlem, který se hrozně kinklal. A teď během psaní jsem si zamazala ruce. A oblast kolem levého oka.

Za chvíli to bude padesát let od doby, co sem vtrhla vojska. Sedím v nuselském bytě a bojím se budoucnosti.

8. 9. 2018

Spíme v povlečení, které si pamatuji od dětství; „Tak proto jsi tak hezká.“