Úryvky z deníku 7. 11. 2017 – 27. 6. 2017

Ráno provázím dvě Němky, jinak nikdo nepřišel. S Chilanem Alvarem hovoříme o historii České republiky – překvapil mě, kolik toho ví o této zemi, a nejen o ní. Již pár dní jsem nepotkala svého oblíbeného Tunisana Nabila.

(…)

Probudil mne sen – žiji ve spolubydlení u Karlova náměstí s C. Z., M. Ř., Ančou, Vítkem a Lopourovou. Lopourová kouří v bytě, Vítek nás okřikuje, a Anča se mne při poslechu hudby ptá: „Slyšíš, jak tam špitá ten zpěvák v mezihrách?“
„Neslyším.“
„Tak to máš asi špatný sluch.“
„Tak to mám asi problém.“
„Ty mě budeš urážet?!“

(…)

Smyslem deníku je nenechat se okrást. Pokud bych měla psát o tíživostech, opakovaly by se.

(…)

Po turné turistických prohlídek dnes konečně den volna. Ráno běžím k doktorovi, bez nálezu. Poté se několik hodin páři s Kafkovým Nezvěstným. V hlavě mi nevím proč zní jméno Átry. Cestou do školy mne zastavila bezdomovkyně, ječela na mne, dokud jsem jí nedala 50 korun.

(…)

Mám nové tepláky s vlasovými pruhy. Po semináři se seznamuji s dívkou Marjánkou, která kdysi hovořila o Derridově bílé mytologii.

(…)

I přes kocovinu provedu dva francouzské páry po Starém Městě a Malé Straně. Jedna žena kulhá a kouří jednu od druhé. S Ančou a s Petrem v Marathonu – hezké, ale má smysl to zaznamenávat, když… ale ano – Ančina babička chtěla napsat novorozeněti „do dalších let vše—“

(…)

Sedím v knihovně. Víc toho nemám co říci. Věcí se děje spousta. Nýbrž hnusí se mi produkce slova. Je to jako rodit dítě, které nebudeme milovat.

(…)

Jsem HIV negativní.

(…)

Po šesti letech… nebo jen po pěti…? jsem v Liverpoolu. V pokoji, v němž jsem nikdy nesouložila, ač jsem tu docela pobývala a psávala tu deník.

(…)

Šla jsem se tedy vysrat do knihovny. (Jeden Turek mi řekl, že mne před pár dny zahlídl ve svém snu. Pak jsme měli cigaretu.)

(…)

Toto celé muselo být řečeno. Strach musel být vyjádřen. A ujištění provedeno.

(…)

Pohřbila jsem se u břehu řeky Garonny.