Život, jak jej nelze uspořádat

Dneska jsem byla na semináři a řikala si, že mám tu nejlepší školu na světě. Přišla jsem tam o 20 minut později, musela jsem se přemlouvat, abych se tam vůbec dokopala. Když jsem přišla, nikdo se neučil, na stole byly zákusky a vaječňák a griotka. Učili jsme se, až když jsme si rozdělili kelímky a talířky. Trochu jsme přetáhli. Bylo to super.

Život, jak jej nelze uspořádat

Když pomine některá z lásek,
jisté návyky pozbudou smyslu.Z uspořádávání nového rytmu dne
vyplyne řada drobných úkolů. Pomůže

to přenést se přes počáteční obtíže.
Pocit nespoutanosti spolu s náhodnými
rozhodnutími poté působí
osvobodivě. Náhodnost se časem

může ustálit. Čímž se vytvářejí
další, nové návyky. Anebo se
zkrátka jen vrátíme ke zvyklostem

dřívějším. Nějaký čas se převalujeme
v oné známé, nové situaci. Načež
věnujeme noc výlučně spánku.

(Szilárd Borbély, Pompa Funebris, z cyklu Sekvence na Amora a Psýché)